Index očekávání firem

Pozitiva se dají najít na krizi i na brexitu

Nedostatek technicky vzdělaných lidí není vinou školství, ale hlavně samotných firem, říká šéf TGS Pavel Diviš (na fotografii). V devadesátých letech začínal se svým bratrem s podnikáním na stole šicího stroje. Z malé rodinné firmičky, která v začátcích dovážela švýcarské závitníky, se za 25 let stala špičková strojírenská a technologická společnost. Ta dnes zaměstnává devadesát lidí a dodává součásti i komplety do více než 1 500 firem. Jednatel firmy TGS nástroje‑stroje‑technologické služby Pavel Diviš dal v podstatě jen svému plánu život. Stejné heslo, tedy Dáváme plánům život, ostatně razí i jeho firma.

Pavel Diviš2

 Je nedostatek technicky vzdělaných lidí problém, se kterým se potýkáte i vy?

Ať přijdu do jakékoliv fabriky, tak si tam manažeři stěžují, že nejsou lidi, sháníme, nemáme… Ale já, když se do těch fabrik podívám, tak nevidím důvod, proč by do nich lidé měli mít chuť jít. Každý samozřejmě nadává na školy, že neprodukují dostatek kvalifikovaných a podobné nesmysly. Školy přece nikdy neprodukovaly kvalifikované lidi, vždyť kde by se ti lidé kvalifikovali? Nikdy to tak nebylo a nikdy to tak nebude. Kvalifikace přece není úkolem školství. Já mám pocit, že tím, kdo nenabízí prostor pro realizaci, jsou samotné fabriky.

Co by tedy měly nabízet?

Ony dnes hlavně nabízejí pouze pracovní místo. Každá z fabrik chce výkonnou pracovní sílu, která bude osm hodin šroubovat, ale už neberou v potaz, že člověk nechodí do práce pro to, aby byl výkonný, aby jen šrouboval, ale chce tam chodit i z vlastního pocitu nějaké seberealizace a uspokojení. My musíme lidem se zaujetím pro řemeslo nabízet hlavně prostor. To, že nejsou lidi, je jedině chybou manažerů, kteří by jim ten prostor měli vytvářet. Teprve pak lidé se skutečným zaujetím pro strojařinu přijdou a budou tu práci dělat rádi. Ten pocit, že mám svoji práci rád, je přece nad všechny peníze. Podívejte se třeba na web o kultuře firem Cocuma.cz. Tam jsou fabriky, které to pochopily. Dělat něco osm hodin jen pro peníze musí být strašně vyčerpávající, to já bych nevydržel.

Co tedy bylo nejtěžší, když jste chtěli rozjet výrobu? Zákazníky jste měli, nějaké knowhow také…

Byl to kapacitně veliký záběr. Za prvé finanční, protože jsme do výrobních strojů a hal museli hodně investovat, no a také jsme se museli výrobu na těch strojích naučit. Takže se to rok táhlo, jak investice do strojů, tak do lidí. Nejhorší bylo tedy to čekání, ta nervozita, aby se výroba konečně rozjela.

Pomohla nějak tuhle dobu překlenout banka?

Pro mě osobně bylo nejhorší zainvestovat, dlužit a pak čekat, kdy ta investice konečně něco ponese. V té době bylo důležité, že nás banka znala a věděla, že to myslíme vážně. Na takový zásadní krok většinou nevyděláte z vlastních prostředků. Vždycky je tedy otázka, jak partner danému projektu věří. A ČSOB věřila.

Pokud správně počítám, tak jste s výrobou začínali v roce 2007, rok čekali na rozjezd a pak přišla krize…

Je to tak, ale já se snažím brát i tyhle věci pozitivně. My jsme se výrobu postupně učili a byla to opravdu doba, kde jsme nebyli pod tlakem nějakého velkého množství zakázek. Naopak. Hledali jsme, co a pro koho bychom mohli dělat. Měli jsme tedy trochu víc času. Už po dvou letech se to ale začalo trochu sbírat a mohli jsme postupně najet do plné výroby. Krize zároveň nahrála třeba tomu, že jsme začali vyrábět efektivněji.

I když dodáváte především pro zákazníky v Česku a na Slovensku, dotkne se vás v nějakém ohledu brexit?

Já doufám, že ano. Já to zase na rozdíl od jiných, kteří v tom vidí jen krizi, vidím jako obrovskou příležitost. Pro firmu to určitě výzva je. My se jen musíme rychle zorientovat v tom, zda existují nějaké příležitosti, že by nějaká práce šla z Británie sem, nebo že by třeba nějaké fabriky uvažovaly o tom, že by určitou část výroby přesídlily do Evropy, i tam bychom mohli být zajímaví. Zase, dá se na tom najít spousta pozitivních věcí, které mohou nastat. Člověk ta pozitiva jako manažer fabriky hledat musí.

Vidíte jako příležitost, že by se z Anglie mohli začít vracet do Čech lidé z IT, technici?

To podle mě zase úzce souvisí s důvěrou a s otázkou, jestli Česká republika je dobré a hezké místo k životu. Já se nedivím, že někdo odešel nebo odchází, my se zmítáme v tom samém, v čem se zmítá celá Unie, a ještě jsme chvíli nakloněni tam, jindy onam. Z národní hrdosti se stal jenom jakýsi projev nesouhlasu, ale ona samotná hodnota se vytrácí. Unie samozřejmě tu ‚masírku‘ o tom, že není jiná alternativa a že Británie udělala strašnou chybu, dotuje obrovskými penězi. Dneska jsme tedy ve fázi, že se uměle podporuje něco, co by podle pravidel trhu dávno nemělo fungovat. A to se bohužel týká i lidí. Někteří se totiž ve škole něco učí a pak jdou pracovat do oboru, který je uměle podporován. I proto je někdy problém sehnat perspektivní lidi do perspektivních oborů.

Přidejte komentář

(*) povinné pole

Odeslat známému

Vaše jméno (vyžadováno)

Váš email (vyžadováno)

Odeslat na email (vyžadováno)

captcha

×