Index očekávání firem

Lidé začínají řešit, co dýchají

Z prádelny ve svém domě vybudovala rodina Petra Morávka technologickou firmu s 250 zaměstnanci, obratem přes půl miliardy korun a vlastním vývojem a výzkumem.

„Kde jsou lidé, tam musí být zajištěn přísun čerstvého vzduchu. A to je náš byznys,“ říká jeho syn Daniel Morávek, který dnes řídí společnost Atrea, jež vyvíjí a vyrábí rekuperační větrací jednotky. Z Jablonce nad Nisou je dodává na více než 25 trhů Evropy.

Proč mít vlastně doma či v kanceláři rekuperaci? Jen kvůli penězům?

Já ten argument používám čím dál méně. Když totiž máte dobře zateplený dům, ale moc nevětráte, tak možná utratíte za energie stejně. Jestli ještě něco málo s rekuperací ušetříte, tak je to spíše bonus. Vzduchotechnika je totiž primárně o tom, že žijete ve zdravém vnitřním prostředí. Máte přísun čerstvého a čistého vzduchu, protože na přívodu jsou filtry a odvádí se vám vlhký a vydýchaný vzduch. A to vše automaticky podle rozmístěných čidel. Nemusíte otevírat okna, když nechcete, takže vám nejde dovnitř prach, hluk a nedělá se průvan.

Jak se za posledních 20 let proměnila technologie řízené výměny vzduchu?

Princip zůstal. Rekuperace a řízená výměna vzduchu znamená zpětné získávání tepla z již vyhřátého vnitřního vzduchu, který jde ven, ale zároveň při tom ohřívá čerstvý vzduch přiváděný zvenku. Takže šetříte. Současné generace mají účinnost až kolem 90 procent. Další vylepšení za těch 20 let je pokrok v regulaci. Stejně jako se vyvinuly mobilní telefony, tak se zlepšilo ovládání vzduchotechniky. Z jednoduchého potenciometru jsme na dotykových displejích a možnosti řídit si domácí klima přes internet. To má velkou výhodu i pro servis. Diagnostiku provádíme na dálku, většinu potíží jsme schopni odstranit bez nutnosti výjezdu a servisní technik vyráží opravdu až na jistotu rovnou s náhradním dílem.

Jaké parametry dnes čidla sledují?

Kromě teploty a vlhkosti vzduchu také hodnoty CO2. Kde jsou lidé, tam CO2 rychle přibývá a při kontrolních měření jsme občas v šoku z výsledků. Například ve školních třídách je často s podivem, že se děti mohou něco naučit, že spíše nespí. Protože čím větší koncentrace CO2, tím rychleji klesá pozornost a výkonnost. Podobné je to v kancelářích. CO2 necítíte, nevnímáte ho a lidské tělo se na něj umí rychle adaptovat, ovšem právě za cenu toho, že padá do takového spořícího módu.

Dodáváte také průmyslová řešení?

Ano, máme hodně široký sortiment rekuperačních jednotek i pro občanské i průmyslové stavby. Například celá naše výrobní hala je větraná, vytápěná a chlazená našim systémem. Nedávno jsme dodávali rekuperační jednotky společnosti Agrostroj Pelhřimov. Zajímavostí bylo to, že několik desítek jednotek pomáhaly osazovat vrtulníky. A navíc máme i samostatnou divizi pro větrání velkokuchyní. Řeší vnitřní klima v těch nejzajímavějších kuchyních v hotelích, školách, bankách nebo například i na pražském letišti.

Jak vám v byznysu pomáhá ČSOB?

Velmi. Spolupracujeme s ČSOB od založení firmy, postavili jsme díky investičnímu úvěru novou tovární halu a zajišťujeme si také měnové výkyvy proti přílišnému posílení koruny.

Jak váš příběh vznikl? Někde v garáži?

Ne, táta začínal v prádelně našeho rodinného domu (smích). Je stavař, pracoval pro Liaz a vždy ho rozčilovalo, jak se za socialismu plýtvalo energiemi. Na jedné straně se výrobní hala draze ohřívala a na druhé letělo teplo od strojů ven. Takže už tehdy vymýšlel různá řešení. Například deskový plastový rekuperační výměník, na nějž získal za socialismu dokonce autorské osvědčení, tedy něco jako patent. Po revoluci se tak oboru začal logicky věnovat naplno. Hodně mu věřil a vadilo mu, jak naopak málokdo tehdy chtěl přijmout, že jednou bude opravdu důležitý. Dostavoval se Temelín a říkalo se, že elektřina bude zadarmo.

Váš otec tomu evidentně nevěřil.

Naštěstí ne, věděl, že energie budou vždy drahé. Já byl tehdy na vysoké stavařské v Praze, ale pamatuji si, že jsem byl doma třikrát za týden a pomáhal firmu rozjíždět. Montoval jsem svorky na elektřinu, zapojoval ventilátory, zpracovával katalogy. Dokonce i moje maminka po dlouhém váhání skončila „jisté“ zaměstnání ve státním podniku Potraviny a rovněž se přidala. A pomáhala i moje babička, která šila filtry na starém stroji. Někdy v roce 1994 jsme pak zrekonstruovali první vlastní budovu, což byla dřívější Chirana tady v Jablonci nad Nisou.

Jak máte dnes rozděleny role ve firmě?

Otec se stále věnuje tomu, co ho nejvíce baví. Tedy vymýšlení nových věcí, vývoji a novým aplikacím. Já mám na starosti provoz, obchod a běžné řízení. Vzniklo to tak postupně, táta na mě kontinuálně převáděl tu hlavní funkci ve firmě. Vždy říkal: ještě udělej tohle a tohle… A nesmím zapomenout i na mamku, která se do dneška tři dny v týdnu věnuje financím.

Měli jste v byznysu nějaký velký mezník?

Spíše mnoho malých kroků. Snažíme se pořád vymýšlet nové věci a prošlapávat cestu. Dnes máme více než 25 trhů v Evropě, někde jsou to naše dceřiné firmy, někde prodáváme pod jménem našich distributorů. Do Německa vyvážíme zhruba 20 procent obratu, ale nejvíce rosteme v těch řekněme post socialistických zemích. Náš obor vidím do budoucna dobře. Nedovedu si už představit nový dům bez vzduchotechniky. A nejde jen o velké veřejné budovy, ale také o rezidenční bydlení. Lidé jsou naštěstí stále náročnější na kvalitu života. Na lepší spotřebiče, lepší jídlo a začíná se to týkat také lepšího vzduchu. Vždyť bez něj nevydržíme ani dvě minuty.

Kde vidíte v budoucnu svoji firmu?

Chceme dál zákazníkům spořit energie, připravovat pro ně kvalitnější vzduch a co nejvíce zjednodušovat obsluhu zařízení. Samozřejmě chceme růst také na nové trhy a připravujeme nové řady výrobků, které by měly být více univerzální. Trendem je autonomní řízení a takzvané all‑in‑one systémy. Nikomu se nechce na stavbě něco zvláštního připravovat a vymýšlet, ideální je kompletní zařízení přivést a jen ho zapojit. A určitě budeme rodinnou firmou. Pořád nás to hodně baví.

Přidejte komentář

(*) povinné pole

Odeslat známému

Vaše jméno (vyžadováno)

Váš email (vyžadováno)

Odeslat na email (vyžadováno)

captcha

×